Co ekoznačky nejsou

Přestože zákon říká, že spotřebitel nesmí být klamán, občas výrobci, dovozci či prodejci tento zákon nerespektují. Definovat, co je ekologické a co není, je nesmírně obtížné. I odborníci v oblasti životního prostředí vedou mezi sebou vášnivé spory o to, co je pro přírodu lepší. 

Za této situace je velmi snadné prohlásit o čemkoli „naše zboží je ekologické“ a je velmi obtížné takovéto tvrzení vyvrátit. Ekologický spotřebitel je tedy velmi opatrný, setká-li se s “ekonápisy” či značkami, které nejsou podloženy certifikačním řízením.

Ekonápisy

Že není výrobek oficiálně certifikovaný, nemusí vždy znamenat klamání zákazníka a že výrobek je životnímu prostředí nepřátelský. Je to ale zkrátka jen reklama. Budeme-li jí věřit nebo ne, to záleží na nás a platí to samozřejmě i o jakýchkoli jiných “eko”nápisech.

Další druh nápisů, zejména těch, které se týkají obalů, nás ubezpečuje, že „obal je rozložitelný“, nebo že „obal je recyklovatelný“. To je příklad polopravdy. To, že je obal recyklovatelný (koneckonců recyklovatelné je téměř cokoli, záleží na technologii a penězích), ještě neznamená, že se skutečně recyklovat bude a že se z něj zase něco užitečného vyrobí. Tuto šanci má jen v případě, že ho výrobce vezme zpět přímo v obchodě (jako třeba pivní láhev) nebo že jej odhodíte do speciálního kontejneru. Pokud skončí v popelnici, jeho další cesta většinou povede bez ohledu na ekonápisy  do spalovny nebo na skládku. S rozložitelností je to obdobné: časem se rozloží téměř cokoliv, rozdíl je v tom, zda se doba rozkladu bude počítat na roky nebo staletí. Takovéto “ekologické” nápisy neříkají tedy vůbec nic.

Další oblíbený nápis hlásá “vyrobeno z přírodních surovin”. To je opět nic neříkající fráze, neboť z přírody pochází vlastně vše, co nás obklopuje. I ropa nebo kámen. Člověku se sice podařilo vytvořit mnoho látek v přírodě se nevyskytujících, ale zdrojem surovin pro chemický průmysl je vždy jen příroda.

Obdobně zní slogan “přírodní produkt”. Výrobce nám chce nejspíš sdělit, že zboží nepochází z chemické továrny. Drtivá většina přírodních produktů (i 100%) je ale následně upravována pomocí konzervace, dochucováním, balením, atd. Spolehlivější je tedy řídit se skutečnými ekoznačkami.

Nedůvěryhodné značky

Toto je příklad několika pseudoekologických značek, které si výrobce sám vymyslel. O vlivu výrobku nebo jeho obalu na životní prostředí nevypovídají ve skutečnosti vůbec nic. Fantazii výrobců se meze nekladou, a tak řada těchto značek vypadá opravdu věrohodně a lákavě. Ani sám výrobek nemusí být špatný, ale proč tedy není opatřen opravdovou ekoznačkou?

Značka Czech Made

Při udělování této značky není ohled na životní prostředí rozhodující. Na výrobcích takto označených je pozitivní, že vznikly z větší části z tuzemských materiálů, což je pro přírodu obvykle lepší, než když jde o věci dovážené. I z tohoto pravidla existuje mnoho výjimek. Nejde tedy v žádném případě o ekoznačku.

KLASA

Národní značka kvality „Klasa“ by měla sloužit spotřebitelům a odběratelům k lepší orientaci v typických domácích produktech a k prezentaci jejich kvality v porovnání s konkurenčními potravinami. Logem KLASA mohou být označeny výrobky splňující Pravidla pro udělování národní značky KLASA (www.eklasa.cz). Vzhledem k nepříznivým výsledkům vyplývajícím z hodnocení a srovnávání kvality u některých potravin označených logem Klasa, nemůžeme tuto značku doporučit.

Symboly tvářící se jako ekoznačky, kterými ale ve skutečnosti nejsou:

Výrobek nebyl testován

Prohlášení výrobce, které může být pravdivé, ale není ověřováno nezávisle. Může být pravda, že nebyl testován finální výrobek, ale byly testovány jeho jednotlivé složky (jsou jich často desítky). Případně může být situace taková, že firma sama sice netestuje, ale zadává testování jiným subjektům. Často je doprovázeno logem „králík v trojúhelníku“. Tato „certifikace“ je spíše nedůvěryhodná a zavádějící, protože naprostá většina výrobků a/nebo složek někdy v minulosti na zvířatech testována byla a v současné době naopak je testování na zvířatech v EU již zakázáno.

Zavádějící značka Zelený bod

Velmi často se chápe jako ekoznačka, kterou ve skutečnosti není. Značka se vztahuje pouze k obalu, nikoli k výrobku a vyjadřuje, že byl zaplacen servisní poplatek do národního systému za zpětný odběr obalu k recyklaci na území státu (u nás firmě EKOKOM, která zajišťuje sběr a využití obalů).

Nevěrohodná značka Ekopack

Vztahuje se jen k obalu, někdy dokonce jen k jeho části a kritéria udělení jsou nejasná, neveřejná, tudíž jde o značku nevěrohodnou. Navíc, ekologický obal je „žádný“ obal.

Zavádějící symbol “odhazující panáček”

Toto v žádném případě není ekoznačka, ale symbol vztahující se na obal. Jde o upozornění, že ho máme odhodit do koše, patří tedy do komunálního odpadu. Naproti tomu stojí obaly s nápisy:„Obal odevzdejte ve sběrně nebezpečného odpadu!“, „Nevhazovat do ohně – nebezpečí výbuchu!“, „Odevzdejte… (např. v lékárně)!“, „Vratný obal!“, které je třeba speciálně třídit.

Tříšipkový symbol

Nejedná se o ekoznačku, ale o návod. Trojúhelníček pomocí písmen a čísel informuje o druhu materiálu, ze kterého je obal vyrobený a jak ho správně vytřídit. Zda bude správně vytříděn a následně zrecyklován už záleží na chování spotřebitele.

Déle použijte náš webový rozcestník Kam dál?