Ochrana (eko)spotřebitele

Základem právní úpravy vztahů mezi prodávajícím a kupujícím, resp. poskytovatelem služby a jejím "konzumentem", je občanský zákoník (dále ObZ). Aby byl spotřebitel, jako v praxi většinou "slabší" subjekt v ekonomických vztazích, chráněn před poškozováním svých zájmů, stanoví některé další povinnosti výrobcům a poskytovatelům služeb zákon o ochraně spotřebitele (dále ZOS) 

Základní pojmy:

ZOS obsahuje definice některých základních pojmů: Spotřebitelem je podle něj každá fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za jiným účelem než k dalšímu podnikání. Jako prodávající je zákonem označen každý podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby. Výrobkem je jakákoli věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána a je určena k nabídce spotřebiteli a službou jakákoliv podnikatelská činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli, s výjimkou některých činností upravených zvláštními zákony (např. činnost advokátů a daňových poradců).

Obecné povinnosti prodávajících

Základní povinností prodávajícího podle ObZ je odevzdat spotřebiteli (kupujícímu) zboží v požadované, případně právními předpisy stanovené jakosti, množství, míře nebo hmotnosti. Věc musí být bez vad, zejména musí odpovídat závazným technickým normám.

U potravin musí být vyznačeno datum minimální trvanlivosti, a jde-li o potraviny podléhající rychlé zkáze, datum použitelnosti. Připouští-li to povaha věci, má kupující právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo aby mu její činnost byla předvedena.

Má-li věc vady, o kterých prodávající ví, je povinen kupujícího při sjednávání kupní smlouvy na ně upozornit. Pokud se jedná o vady, které nebrání běžnému užívání věci, může být věc prodána, ale jen za nižší cenu, než věc bezvadná.

Je-li třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla, zejména řídí-li se užívání návodem nebo je upraveno technickou normou, je prodávající povinen kupujícího s nimi seznámit.

V návaznosti na tato ustanovení ObZ ukládá dále ZOS prodávajícímu tyto povinnosti: 

- umožnit spotřebiteli, aby si překontroloval správnost údajů o hmotnosti, míře nebo množství zboží, (za tímto účelem musí být ve všech prodejních místech, stánkový prodej nevyjímaje, k dispozici příslušné kontrolní zařízení (např. váhy),

- prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy (zákonem č.526/1990 Sb.o cenách) a tyto ceny řádně účtovat. 

Zvláštní povinnosti prodávajících podle ZOS

a) Zákaz diskriminace spotřebitele. 

Prodávající nesmí při prodeji výrobků a poskytování služeb jednat v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí žádným způsobem spotřebitele diskriminovat.V tomto smyslu prodávající nesmí zejména:

- odmítnout prodat výrobky, které má vystaveny (ve výloze, na pultě, ve vitrínách atd.) nebo jinak připraveny k prodeji,

- odmítnout poskytnutí služby, které je v jeho provozních možnostech,

- vázat prodej výrobků na prodej jiných výrobků.

b) Zákaz nabídky a prodeje nebezpečných výrobků. 

Za nebezpečné se považují jakékoli výrobky, které z důvodu jakékoli vady nebo nesprávné informace představují nepředvídatelné nebo zvýšené nebezpečí ohrožení života, zdraví nebo majetku.

c) Zákaz klamání spotřebitele

Je zakázáno uvádět jakýmkoli způsobem (na obalech výrobků, v reklamě, ústně při prodeji atp.) nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje anebo zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobku nebo služeb. 

d) Informační povinnost, kterou tvoří:

- povinnost prodávajícího řádně spotřebitele informovat o vlastnostech prodávaných výrobků, o způsobu jeho použití, údržbě atd.;

- povinnost výrobky přímo viditelně a srozumitelně označit požadovanými údaji 

- povinnost jednoznačně informovat spotřebitele o ceně prodávaných výrobků (poskytovaných služeb) platné v době nabídky;

- v rámci informační povinnosti musí prodávající dále řádně informovat spotřebitele o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění reklamace, o tom, kde lze reklamaci uplatnit a o provádění záručních oprav 

e) Povinnost výrobek na žádost spotřebitele předvést, 

pokud to povaha výrobku umožňuje

f) Povinnost řádně vyplnit a vydat kupujícímu záruční list, 

jestliže je záruční doba výrobku, určeného k dlouhodobému užívání, podle zvláštních předpisů delší než šest měsíců

g) Povinnost vydat na žádost spotřebitele doklad o zakoupení výrobku či poskytnutí služby

h) Povinnost řádně výrobky zabalit do hygienicky nezávadných obalů,

při samoobslužném prodeji poskytnout spotřebiteli vhodný obalový materiál

j) Povinnost vykupovat vratné zálohované obaly 

Pokud prodávající prodává výrobky ve vratných zálohovaných obalech, musí být tyto obaly od spotřebitelů zpětně vykupovány v každé jeho provozovně, v níž jsou takovéto výrobky nabízeny, a to po celou provozní dobu. Tento výkup nelze vázat na nákup jiného zboží. Množství vykupovaných vratných zálohovaných obalů nesmí být prodávajícím omezeno. Stejné povinnosti má výrobce nebo dodavatel zboží vůči prodávajícímu. Přednosti tohoto ustanovení ZOS jsou bohužel značně znehodnoceny tím, že prozatím v obalovém zákoně neexistuje ustanovení, které by výrobcům nařizovalo, jaký minimální podíl výrobků ve vratných zálohovaných obalech musejí vyrábět.

k) Povinnost řádně vyřizovat reklamace 

^ nahoru ^   

Reklamace

Záruční doba

Při prodeji zboží či při předání věci zhotovené na zakázku prodávající odpovídá za takové vady, které má věc v okamžiku převzetí. U věcí prodaných za cenu nižší než je obvyklé neodpovídá za takové vady, na které spotřebitele upozornil a které jsou důvodem ke snížení ceny.

Pokud nejde o věci, které se rychle kazí nebo o věci použité, odpovídá dále za vady, které se na věci vyskytnou v záruční době. Obecná záruční doba je šest měsíců. Jde-li o prodej potravinářského zboží, je záruční doba osm dní, u prodeje krmiv tři týdny a u prodeje zvířat šest týdnů. Je-li ovšem na prodávané věci, jejím obalu nebo návodu vyznačena lhůta k použití ("minimální trvanlivost" atp.), skončí záruční doba až uplynutím této lhůty.

U věcí, které jsou určeny k tomu, aby se jich užívalo po delší dobu, stanoví právní předpisy záruční dobu delší než šest měsíců. Záruční doba přesahující šest měsíců se může týkat i jen některé součástky věci. V takovémto případě je prodávající povinen vydat kupujícímu při prodeji záruční list s vyznačením záruční doby.

Prodávající může prohlášením v záručním listě poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovené zákonem. Záruční doby začínají běžet od okamžiku převzetí věci spotřebitelem, případně po jejím uvedení do provozu.

To, jaká práva má spotřebitel v případě výskytu vady, závisí především na tom, zda se jedná o vadu odstranitelnou či neodstranitelnou, jinak řečeno, zda vadu lze opravou odstranit. Pro prodej věci i pro poskytování služeb (např. při zhotovení či opravě věci) přitom platí obdobná pravidla. 

Jde-li o vadu odstranitelnou, je základním právem spotřebitele právo na její bezplatné a řádné odstranění. Pokud není odstraněna do 30 dnů od (oprávněné) reklamace, považuje se vada za neodstranitelnou. Pokud spotřebitel věc ještě nepoužil, může namísto odstranění vady požadovat výměnu věci, případně vadné součásti. Prodávající může vždy namísto odstranění vady vyměnit vadnou věc za bezvadnou.

Za neodstranitelnou se považuje taková vada, kterou nelze opravou odstranit. Při výskytu neodstranitelných vad, které brání řádnému užívání věci, vznikne spotřebiteli buď právo na výměnu věci za bezvadnou, nebo na odstoupení od smlouvy a vrácení zaplacené ceny. Spotřebitel si může vybrat, kterou z těchto alternativ zvolí. Pokud neodstranitelná vada nebrání řádnému užívání věci, má spotřebitel právo na přiměřenou slevu. 

Stejná práva jako v případě výskytu neodstranitelné vady má spotřebitel i tehdy, když věc má větší počet odstranitelných vad, (podle soudní praxe musí jít nejméně o 3 vady), nebo se vada vyskytne vícekrát po opravě (nejméně 2 x), případně pokud není odstranitelná vada opravena do 30 dnů.

Prodávající je povinen přijmout reklamaci spotřebitele, týkající se zboží nebo poskytovaných služeb, v kterékoliv své provozovně, v níž je přijetí možné, a dále ve svém sídle nebo místě podnikání.

Výjimkou je případ, kdy je v záručním listě uveden jiný podnikatel určený k provádění záručních oprav (záruční opravna), pokud se nachází ve stejném místě jako prodávající nebo v místě pro kupujícího bližším. 

Aby mohla reklamace být úspěšná, musí spotřebitel oznámit prodávajícímu, v čem konkrétně spatřuje vadu výrobku či služby a jaké nápravy (viz výše) se dožaduje. Musí také samozřejmě reklamaci uplatnit v záruční době.

V jednoduchých případech prodávající nebo jim pověřený pracovník rozhodne o uznání důvodu pro reklamaci ihned, ve složitých do tří pracovních dnů. Jestliže to okolnosti vyžadují, zajistí prodávající odborné posouzení reklamované vady. Doba potřebná k vypracování odborného posudku se v takovém případě do třídenní lhůty nezapočítává

 

^ nahoru ^   

kontrola

Podle ZOS je dozor nad dodržováním stanovených povinností prodávajícími svěřen v prvé řadě České obchodní inspekci (ČOI). V určených oblastech vykonávají dozor také Česká zemědělská a potravinářská inspekce (kontroluje dodržování zákonných podmínek při výrobě potravin, zemědělských, tabákových, mýdlařských a saponátových výrobků) a orgány hygienické služby (zejména řídí a zajišťují opatření proti vzniku a šíření přenosných nemocí).

Uvedené orgány, především ČOI, jsou podle zákona příslušné k ukládání pokut za porušení výše uvedených povinností prodávajících. Za porušení těchto povinností může být uložena pokuta až do výše 500 000 Kč a za opakované porušení povinností v průběhu jednoho roku až do 1 milionu Kč.

ČOI by při své činnosti podle zákona měla spolupracovat s obcemi a občanskými sdruženími, využívat stížností, oznámení a podnětů občanů a zajišťovat pro občany poradensko informační činnost. Pokud se tedy občan domnívá, že prodávající porušuje některou ze svých povinností, může o tom informovat ČOI a vyzvat ji k prošetření věci. Není přitom nutné, aby byl osobně chybným postupem prodávajícího poškozen.

^ nahoru ^   

aktualizace 2003
QUIN multimedia