...::: e k o s p o t ř e b i t e l . c z :::...

OBALY A ODPADY

Krátká doba užitečného života je pro obaly charakteristická. Někdy je obal užitečný jen pár minut - třeba když se cestou z pekárny pustíme do dobrot v sáčku a sníme je ještě než dojdeme na konec ulice. Co pak se zbytečným obalem?

Zatímco u většiny zboží je důležité hlavně jak a z čeho bylo vyrobeno a jak bude sloužit, u obalů se ekospotřebitel zajímá i o to, jak budou likvidovány. Obaly tvoří převážnou část komunálního odpadu, jehož likvidace prakticky vždy způsobuje problémy životnímu prostředí. Ekospotřebitel se tedy v první řadě snaží zbytečné obaly vůbec nekupovat.

Jak se obejít bez obalů?

Některé zboží není třeba balit vůbec, například zeleninu a ovoce. Není-li zrovna od hlíny, je obal zbytečný - zeleninu stejně doma umyjete. Cpát trs banánů do sáčku je opravdu zbytečné. Při nakupování s vlastní taškou nebo košíkem odpadají různé igelitky (které se ostatně vždy platí, někdy přímo, jindy v ceně ostatního zboží).

Další možností je kupovat velká balení, která jsou také téměř vždy levnější. Místo čtyř nebo pěti malých jogurtů koupí ekologický spotřebitel raději jeden půllitrový. Ovšem pozor: velké balení svádí k větší konzumaci!

Který obal je nejlepší?

Většina zboží se bez obalu neobejde. Spotřební zboží bývá baleno v obalech z papíru nebo z plastu. Výraznou předností papíru oproti plastům je, že se dá daleko snadněji recyklovat. Podíl recyklace plastů je u nás malý. Podstatná část plastových obalů končí buď na skládce, kde se budou rozkládat velmi, velmi dlouho, nebo ve spalovně, kde se z nich získá zpět trochu energie. Recyklací se však uspoří energie mnohem více.

Recyklace ovšem také znamená prakticky vždy degradaci suroviny. Jen zřídka se ze sběrového papíru a skla vyrobí stejně kvalitní kancelářský papír nebo láhev.

Papírové obaly

Papírové obaly jsou z hlediska životního prostředí asi nejlepší, ale neplatí to vždy zcela jednoznačně. Zejména v případech, kdy se obal umastí nebo ušpiní, není papír vhodný. Špinavý papír se nehodí pro recyklaci, musí se vyhodit. Někdy je tedy lépe použít tenké mikrotenové sáčky. Ty spotřebovávají jen velmi málo surovin a energie na výrobu, prakticky nic neváží. U krabic je třeba dát si pozor, zda není papír potažen plastovou fólií (zevnitř). Tato úprava znemožňuje recyklaci papíru, takže takovýto obal nelze dát do sběru. To platí i pro povoskovaný papír.

Stále častěji se lze setkat s obaly, na kterých je deklarováno, že jde o výrobek z recyklovaného papíru. Takovýto obal je pro ekologického spotřebitele ten pravý.

Sklo

Vratné skleněné lahve jsou obvykle pro přírodu nejšetrnější. Proto jim dává ekologický spotřebitel přednost. Skleněná láhev může být naplněna až sedmdesátkrát, než je vyřazena a znovu roztavena pro výrobu nové lahve. Vratné lahve se musí vymývat s použitím značného množství energie, vody a čisticích prostředků. Při výrobě nové jednorázově plněné plastikové lahve však je však znečištění prostředí mnohem větší. Největší nevýhodou skleněné láhve zůstává to, že je těžší, takže na dopravu se spálí více nafty. Vozí-li se skleněné lahve více než 100-300 km (údaje se poměrně dost liší), bývá plastová láhev z hlediska životního prostředí vhodnější.

Nápojové kartony

Ekologický spotřebitel se každopádně vždy vyhýbá nápojům v krabicích (Tetrapak, Variopack...), protože tyto obaly jsou velmi problematické. Jsou totiž vyrobené z papíru, potaženého plastem a hliníkovou fólií a tyto složky je velmi obtížné znovu oddělit. Relativně nejjednodušší je z nich znovu získat papír, který se na nápojové obaly používá velmi kvalitní. Naštěstí je v ČR v řadě měst možnost nápojové obaly třídit – buď do zvláštních oranžově označených kontejnerů nebo současně s papírem nebo plasty. Na takových kontejnerech je vždy vyznačeno, zda je do nich nápojové kartóny odkládat nebo ne. Ekologický spotřebitel nápoje v kartonových obalech nakupuje co nejméně a poté je vypláchnuté a narovnané („do placata“) odloží do příslušného kontejneru na tříděný odpad.

Hliníkové plechovky

Nápoje v hliníkových plechovkách ekospotřebitel nekupuje. Hliník je mezi obaly zdaleka nejnáročnější na spotřebu energie i surovin na výrobu. Plechovky i jiné obaly z hliníku zbavené zbytků potravin, papírových nálepek a plastových součástí (např. tabletková dražé) odevzdat ve firmách, které obalový hliník vykupují.

PET-lahve

Co se týče nevratných PET-lahví (polyetylentereftalát), dává ekospotřebitel přednost modrým a bílým před zelenými a jinak barevnými. Barevné se totiž hůře recyklují a o výsledný produkt není takový zájem (což dokládá i to, že jediný tuzemský zpracovatel odpadních PET-lahví jiné než bílé a modré prakticky nebere). PET-lahve jsou z plastových obalů nejlépe recyklovatelné. Vyrábí se z nich např. oblečení. Ekospotřebitel se snaží PET-lahve dále využít (lidové tvořivosti se meze nekladou - jako láhev, okapní svody, lopatka na psí exkrementy atd. atd.). Když je vyhazuje, nezapomene je před odložením do kontejneru na plasty řádně smáčknout, s povoleným víčkem.

PVC

Je-li to možné, ekologický spotřebitel se důsledně vyhýbá obalům i výrobkům z PVC. Tento plast je z hlediska životního prostředí velmi problematický.
Při výrobě produktů z PVC se používají stovky přísad. Mnohé z nich jsou mimořádně jedovaté a známé jako příčiny závažných poškození lidského zdraví i prostředí. Patří mezi ně těžké kovy, např. kadmium, olovo a jiné sloučeniny. Nejobvyklejší přísadou jsou změkčovadla obecně označovaná jako ftaláty - z nich se nejčastěji používá di-2-ethylhexylftalát (DEHP). DEHP má také mírně estrogenní účinky. Jejich karcinogenita se zkoumá.
Švédský chemický inspektorát se zabýval únikem některých změkčovadel, např. DEHP, z plastické hmoty PVC a zkoumal hladiny těchto látek v prostředí v okolí měst a v okolí průmyslových závodů, které PVC zpracovávají. Inspektorát došel k tomuto závěru: "Hladiny v prostředí jsou znepokojivě vysoké.... Tato studie potvrzuje náš názor na ftaláty. Hladiny naměřené v těsné blízkosti továren a měst mohou být z hlediska životního prostředí nebezpečné....." (SCI 1995).

Podle Dánské agentury pro ochranu životního prostředí (Danish Environmental protection Agency) jsou ftaláty "nejrozšířenějšími znečišťovateli životního prostředí" (Toppari et al. 1995). Mnohé z těchto látek narušují endokrinní systém a tím způsobují řadu následků, např. řídnutí spermatu, rakovinu varlat, zakrnění penisu či nesestouplá varlata.
Více než polovina sloučenin, o nichž je známo, že narušují endokrinní systém, jsou sloučeniny chlororganické, jako např. PCB a dioxiny (vedlejší produkty výroby PVC) nebo přísady používané při výrobě PVC, jako např. některé ftaláty (převzato z webových stránek sdružení Arnika - podrobnější informace tamtéž).

Při PVC spalování se uvolňují rakovinotvorné dioxiny - zejména za nízkých teplot spalování, tj. v domácích topeništích.

^ nahoru ^