Prací prášky a mycí prostředky

Jak si vybrat prací prášek?

 

Prací prášky představují chemikálie, jichž se v domácnosti spotřebuje zdaleka nejvíce. Rozpuštěné ve vodě mizí spolu se špínou z pračky do kanálu - a kam potom?

Ne všechny odpadní vody jsou čištěny, to se týká zejména rekreačních oblastí a menších obcí. Ale ani v městské či obecní čističce se všechny škodliviny nezachytí. Ekologický spotřebitel tedy dává pozor, aby nákupem pracího prášku škodil přírodě co nejméně.

Chemická valcha

Dříve se špína z prádla odstraňovala pomocí kousku mýdla a velkého množství mechanické práce. Drhnutím na valše, nebo ještě dříve tlučením prádla u potoka na kamenech, se špína uvolňovala z látky.

V dnešní automatické pračce se prádlo jen tak „plácá“, a tak bylo nutno nahradit svaly pradlen chemií. Tenzidy, nejdůležitější složka pracích prášků, zjednodušeně řečeno “vlezou” mezi látku a špínu, která pak snadno odplave. Tenzidy jsou látky nejrůznějšího chemického složení, které se v přírodě různě dlouho rozkládají. Některé mohou dokonce při rozkladu tvořit nebezpečné a nerozložitelné meziprodukty. Celková biologická rozložitelnost tenzidů se nesleduje, kontroluje se pouze tzv. primární rozložitelnost, to je rozklad do bodu, než látka přestane pěnit. Údaje o této rozložitelnosti nacházíme na obalech pracích prášků a patří v podstatě ke klamavým ekoznačkám. Velmi dobře rozložitelný tenzid je mýdlo (nejlépe jádrové, “s jelenem”). Proto ekospotřebitel dává přednost mýdlovým pracím prostředkům.

Prášková stavebnice

Některé složky pracího prášku účinkují jen za specifických teplot. Např. enzymy, které odbourávají biologické nečistoty (skvrny od jídla, krve), fungují jen do 40°C. Nemají smysl při praní na vyšší teplotu. Naopak bělidla jsou účinná až od 60°C a nehodí se pro praní barevného prádla. Mimochodem - bělidla nedělají bílé prádlo čistější, ale jen zářivější - mění lom světla na látce. Pro vlastní praní nemají tedy význam. Zářivějšího efektu bílého prádla lze docílit i stoprocentně ekologicky - sušením na sluníčku.

Ekospotřebitel tedy nepoužívá univerzální prášky pro všechny teploty, ale používá různé prací prášky podle potřeby. Existují i tzv. stavebnicové prostředky, kdy se základní složka prostředku doplňuje podle typu prádla a prací teploty. Nabízeny jsou zatím zejména v síťovém prodeji.

Menší nákup, dobré praní

Běžný prací prášek obsahuje až 14 různých složek, z nichž ne všechny jsou pro praní nezbytné. To se týká zejména tzv. plnidel, které neperou, ale zajišťují dobrou sypkost prášku. V neposlední řadě zvyšují jeho objem, takže spotřebitel má pocit, že si za své peníze odnáší z obchodu větší krabici. Plnidla, která zbytečně zasolují povrchové vody, nejsou obsažena v tzv. kompaktních pracích prášcích (na našem trhu jsou zásadně bezfosfátové). Protože jsou kompaktní prášky koncentrovanější (a dražší), je potřeba dávkovat je mnohem obezřetněji.

Vodní květ: nekrmit!

Pro životní prostředí nejzávažnější složkou pracího prášku jsou fosfáty. Fosfátové prášky sice perou výborně, avšak v potocích a hlavně stojatých vodách způsobují problémy. Fosfor představuje živinu pro vodní řasy a sinice, které se pak snadno přemnoží. Tak vzniká v létě nevábný zelený povlak vodního květu, který lidi odrazuje od koupání. Ryby a jiní vodní živočichové mohou mít až smrtelné problémy s tím, že jim vodní květ “vydýchá” kyslík z vody znečistí ji produkty svého života. Také při úpravě vody na pitnou vyvstávají problémy. Proto ekologický spotřebitel dává přednost bezfosfátovým pracím práškům.

Asi 50% fosforu v městských splašcích mají na svědomí právě prací prášky. Průměrná účinnost čističek je asi 35%, přičemž účinnost závisí i na vstupní koncentraci. Používání bezfosfátových prostředků má tedy dvojí dopad: nejen že se do kanálů dostane fosforu méně, ale čističky ten zbývající účinněji zachytí.

Jak poznat ten pravý?

Na rozdíl od potravin žádný předpis nenařizuje výrobcům uvádět na obalech složení pracích prášků. Ekospotřebitel pátrá po údajích o složení mezi drobnými písmenky na dně krabice. I pokud vůbec něco najde, nejásá. Někdy je složení uvedeno jen cizojazyčně, jindy výrobci skrývají fosfor (phosphorus, phosphate) pod označení „účinné látky“ (builders). To je stejné, jako kdyby diabetik četl na balíčku sušenek “obsahuje sladidlo” – moc by mu to nepomohlo. Od března 2002 by měl být podle dobrovolné dohody (viz dále) na nových obalech bezfosfátových prostředků jasný nápis. Protože ne všichni výrobci jsou signatáři dohody a na trhu je i dost starších výrobků, přikládáme pro ekospotřebitele tabulku, která snad pomůže v orientaci v regálech drogerií. Kompaktní a gelové prací prostředky bývají vždy bezfosfátové.

EKO a “EKO”

Protože neexistuje zákon o pracích prášcích, uzavřelo v roce 1995 Ministerstvo životního prostředí ČR a někteří výrobci pracích prášků tzv. dobrovolnou dohodu, kde se mimo jiné zavázali snižovat obsah fosforu a zvyšovat nabídku bezfosfátových prostředků. Nezdá se, že své sliby překotně plní – nabídka bezfosfátových prášků je stále nízká. Přitom třeba rakouský trh už jiné než bezfosfátové prostředky nenabízí. V dodatku k této dohodě z roku 2001 se výrobci zavázali jasně označovat bezfosfátové výrobky. Problém je, že závazek se týká pouze nových obalů a těch starých mají výrobci na skladu patrně ještě dost.

Žádný prací prášek v českých obchodech nemá zatím značku „ekologicky šetrný výrobek“ (v síťovém prodeji se však už jeden nabízí).

Oba tyto důvody nutí ekospotřebitele ke skepsi, setkají-li se s „ekologickými“ nápisy na obalech. Těmi jsou např.: EKOlogický – EKOnomický (týká se použití náhradního plastového obalu či obalu z recyklovaného papíru) či „rozložitelný podle norem OECD“ (týká se pouze částečné rozložitelnosti).


Jak prát a být přitom ohleduplný k životnímu prostředí?

  • Prádlo nepředpíráme. Ušetříme tak vodu, energii i prací prášek (až 20%), které se jinak spotřebují na předpírku. Silně zašpiněné prádlo namáčíme. K namáčení můžeme s výhodou použít starou dobrou sodu, neměli bychom ale zapomínat na ochranu rukou před účinky této silně zásadité látky.

  • Snažíme se plně využívat kapacitu pračky, opět tím šetříme elektřinu, prací prostředek i vodu. Při nákupu nové pračky se zajímáme o typy s úspornými programy.

  • Pokud prádlo obsahuje skvrny, nespoléháme na silnější prací prostředek nebo větší dávku prášku, ale pokusíme se skvrny odstranit před praním použitím osvědčených receptů.

  • Správně vybereme prací prášek podle typu prádla. Běžný universální prací prostředek obsahuje až 14 různých chemických látek. Některé z nich pouze zvyšují přitažlivost nebo universálnost výrobku a nejsou pro vlastní prací proces nezbytné.

  • Správně dávkujeme. Nejúspornější je dávkovat prací prostředek přímo do bubnu pračky (třeba volně v kapesníku). Pozornost je nutno věnovat tvrdosti vody, o které vás informuje místní vodárna. Tvrdost vody se může lišit i v jednotlivých částech jednoho města. Většina výrobců uvádí na obalech dávky, které vyperou i silně zašpiněné prádlo. Nebojte se trochu experimentovat. Podle naší zkušenosti lze při praní běžně zašpiněného prádla snížit dávkování asi o 20%. Nedostatečnou dávku poznáme podle šedých tukových skvrn na prádle, které nás upozorní, že jsme to s úsporou už trochu přehnali. Naopak dávky vyšší, než doporučuje výrobce, čistotu prádla nezlepší a zbytečně zatíží odpadní vody.

  • Praní při 90oC používáme jen výjimečně pro prádlo nemocných a kojenců. Při teplotě praní 60oC ušetříme až 40% energie.

  • Vzdáme se avivážních prostředků. Bývají totiž obtížněji biologicky odbouratelné (to znamená, že se ve vodě zcela nerozloží) a na vlastní čistotu prádla nemají žádný vliv. Příjemně měkké prádlo získáme rovněž sušením venku.

 

^ nahoru ^   


© aktualizace 2004
QUIN multimedia