...::: e k o s p o t ř e b i t e l . c z :::...

Biopotraviny

Výdaje za potraviny představují významnou položku rodinného rozpočtu. Ekologický spotřebitel se snaží utrácet tyto peníze tak, aby z nich měla prospěch mimo jeho žaludku i příroda.

Zelená “BIO” nálepka (více...)

V obchodě si ekospotřebitel vybírá produkty se značkou BIO. Kromě prodejen zdravé výživy se s nimi lze stále častěji setkat i v běžných obchodech, supermarketech, na biojarmarcích apod. Značka BIO označuje produkty ekologického zemědělství krátce řečeno biopotraviny. Jak se toto zboží liší od jiných, "neznačkových" výrobků?

Nepráškované jídlo

Oproti konvenčnímu zemědělství se v ekologickém zemědělství používá výrazně méně umělých chemikálií, což je definováno zákonem o ekologickém zemědělství (zákon č. 242/ 2000 Sb.). Půda se hnojí přirozeně hnojem od hospodářských zvířat, kompostem, zeleným hnojením apod. Problémy s plevely a škůdci se řeší spíše preventivně – střídáním plodin, mechanickým ničením plevele, volbou odolných plodin i jinak, ale vždy “bez chemie".

Aby potravina vůbec mohla získat známku "BIO", musí vyrůst na půdě, která nebyla nejméně 3 roky chemicky ošetřována.

Protože ekologické zemědělství se vrací k zapomenutým druhům (např. pohanka, proso), lze bioprodukty nejen zpestřit běžný jídelníček, ale i sestavit z nich speciální, třeba bezlepkovou dietu.

Biokráva nebude šílená

Pokud ekospotřebitel není vegan nebo vegetarián, zajímá se i o to, jak se zachází s hospodářskými zvířaty, jejichž produkty si kupuje. V ekologickém zemědělství se při chovu zvířat dbá na to, aby měla dostatek pohybu na pastvinách, ve výbězích i prostoru pro odpočinek. Nejen lidé se necítí dobře v tlačenici, a tak ani chovná stáda či hejna nesmí být příliš velká, aby zvířata nebyla stresována. Zvířatům nesmí být kupírovány ocasy, uši, upalovány zobáky atd. V ekologickém zemědělství se zkrátka se zvířaty zachází slušně.

Kromě toho je zakázáno podávat zvířatům růstové hormony a nepřirozené krmivo, jako je třeba masokostní moučka pro skot, která může být příčinou tzv. nemoci šílených krav.

Tvrdí se, že v kvalitě masa zvířat z velkochovů se odráží jejich neustálý stres. Ať už to je pravda nebo není, ekospotřebitel nakupuje raději od těch, kteří mohou svou péči o zvířata doložit značkou BIO.

Česká produkce na evropské úrovni

Tím, že ekospotřebitel kupuje bioprodukty, podporuje české zemědělce. Jen výjimečně je potravina s českým certifikátem vypěstována v zahraničí. Protože pro získání značky je potřeba splnit poměrně přísná pravidla, která jsou srovnatelná s pravidly Evropské unie, jde zároveň o nákup zboží na evropské úrovni. Pro ekospotřebitele je důležité i to, že jeho jogurty nebo jablka necestovaly v kamiónech křížem krážem přes kontinent, ale že pochází nanejvýš z opačného konce republiky.

Přímý kontakt spotřebitele a zemědělce

Někteří zemědělci (nejen ekologičtí) nabízejí i přímý prodej, "prodej ze dvora". Zákazník si jednoduše přijede pro nákup až na statek. Znamená to pro něho úsporu, protože eliminováním obchodního řetězce umožňuje snížit ceny. Navíc se každý může na vlastní oči přesvědčit, jak se zachází s tím, co kupuje. Kromě potravin nabízejí někteří sedláci i ubytování na statku, svezení na koni, prodej květin, košíků a jiné atrakce.

Při koupi potravin, zejména masa z domácích porážek, si nedůvěřivý spotřebitel samozřejmě nechá předložit vyjádření hygienika – ale mnohým stačí jen rozhlédnout se okolo sebe.

V době sklizně pak můžete přijet a po domluvě si nasbírat vlastní brambory, cibuli, či natrhat hrášek nebo třešně. Může to být výlet a zábava pro celou rodinu. Navíc obvykle neplatíte to, co sníte, což se líbí hlavně dětem. Některé pak až na poli s úžasem zjistí, že jahody nerostou v supermarketu.

Ekologické zemědělství

Současnému, konvenčnímu zemědělství vyčítají ekologové zejména to, že preferuje velké lány stejných plodin (monokultury) ošetřované pesticidy a umělými hnojivy. Taková pole jsou pro křepelky, zajíce, hmyz i další volně žijící živočichy tím, čím je pro člověka letištní plocha. Postrádají zde přirozené úkryty (meze, remízky), nemají tu mnoho potravních příležitostí ani prostor pro výchovu mláďat. Navíc zde neustále hrozí nebezpečí od různých strojů.

Také plodiny zde pěstované jsou speciálně šlechtěné a vyžadují větší péči – častější ježdění traktorů po poli, silnější postřiky a podobně. Posledním hitem jsou pak geneticky modifikované rostliny (v ekologickém zemědělství zakázané), u nichž hrozí nebezpečí úniku do volné přírody a následné nežádoucí křížení s původními druhy rostlin.

Naproti tomu preferuje ekologické zemědělství použití tradičních, dnes často zapomenutých druhů – typickým zástupcem je pšenice špalda, odolná a potravinářsky ceněná obilnina. Také u dalších plodin se klade důraz na to, aby byly vhodné pro oblast s určitým podnebím, půdou, aby byly odolné vůči plevelům atd.

Ekologický zemědělec těžko může ovlivnit spady z ovzduší a celkovou čistotu prostředí, v němž pěstuje svou produkci. Snaží se však nevnášet do půdy další škodliviny. Proto je u něj prakticky vyloučeno používání umělých hnojiv a chemických postřiků. Aby zemědělec vůbec dostal certifikát, nesmí chemicky ošetřovat půdu nejméně tři roky u trvalých kultur (sady, vinice), dva roky u polních kultur a jeden rok u pastvin.

Ekologické zemědělství má příznivý vliv i na krajinu – tím, že se plodiny často střídají a pěstují se na menších plochách se snižuje problém monokultur.

Ekologický zemědělec může na základě nezávislé kontroly získat od Ministerstva zemědělství ČR certifikát, který ho opravňuje označovat svoje produkty značkou BIO.

^ nahoru ^