Přestože zákon říká, že spotřebitel nesmí být klamán (viz kapitola Ochrana (eko)spotřebitele), občas výrobci, dovozci či prodejci tento zákon nerespektují.
Definovat, co je ekologické a co není, je nesmírně obtížné. I odborníci v oblasti životního prostředí vedou mezi sebou vášnivé spory o to, co je pro přírodu lepší. Typickým příkladem je spor, zda odpad raději spalovat nebo skládkovat.
Za této situace je velmi snadné prohlásit o čemkoli „naše zboží je ekologické“ a je velmi obtížné takovéto tvrzení vyvrátit. Ekologický spotřebitel je tedy velmi opatrný, setká-li se s “ekonápisy” či značkami, které nejsou podloženy certifikačním řízením.
Ekonápisy
Pokud není nápis “ekologicky šetrný výrobek” nebo “produkt ekologického zemědělství” součástí ekoznačky, jde jen a jen o reklamu. To nemusí vždy znamenat, že výrobce klame zákazníka a že výrobek je životnímu prostředí nepřátelský. Je to ale zkrátka jen reklama. Budeme-li jí věřit nebo ne, to záleží na nás a platí to samozřejmě i o jakýchkoli jiných “eko”nápisech.
Další druh nápisů - zejména těch, které se týkají obalů - nás ubezpečuje, že „obal je rozložitelný“, nebo že „obal je recyklovatelný“. To je příklad polopravdy, která může být horší nežli lež. To, že je obal recyklovatelný (koneckonců recyklovatelné je téměř cokoli, záleží na technologii a penězích) ještě neznamená, že se skutečně recyklovat bude a že se z něj zase něco užitečného vyrobí. Tuto šanci má jen v případě, že ho výrobce vezme zpět přímo v obchodě (jako třeba pivní láhev), nebo že jej odhodíte do speciálního kontejneru. Pokud skončí v popelnici, jeho další cesta většinou povede bez ohledu na ekonápisy do spalovny nebo na skládku. S rozložitelností je to obdobné: časem se rozloží cokoliv, rozdíl je v tom, zda se doba rozkladu bude počítat na roky nebo staletí. Takovéto “ekologické” nápisy neříkají tedy vůbec nic.
Další oblíbený nápis hlásá “vyrobeno z přírodních surovin”. To je opět nic neříkající fráze, neboť z přírody pochází vlastně vše, co nás obklopuje. I ropa nebo kámen. Člověku se sice podařilo vytvořit mnoho látek v přírodě se nevyskytujících, ale zdrojem surovin pro chemický průmysl je vždy jen příroda.
Obdobně zní slogan “přírodní produkt”. Výrobce nám chce nejspíš sdělit, že zboží nepochází z chemické továrny. I když odhlédneme od toho, že mnoho stoprocentně přírodních produktů nemusí být zdravých (např. plísně) ani ekologických (zemědělské monokultury), zůstává skutečností, že drtivá většina těchto produktů je následně upravována (konzervace, dochucování, balení atd.). Spolehlivější je tedy řídit se skutečnými ekoznačkami.
Existuje mnoho symbolů, které se tváří jako ekoznačky, kterými ve skutečnosti nejsou.
Ekoznačky nejsou:
Velmi často se chápe jako ekoznačka, kterou ve skutečnosti není. Značka se vztahuje pouze k obalu, nikoli k výrobku, a říká, že výrobce obalů zaplatil servisní poplatek do národního systému za zpětný odběr obalu k recyklaci na území státu (u nás firmě EKOKOM, která zajišťuje sběr a využití obalů), pokud jsou ovšem odhozeny do zvláštních kontejnerů nebo odevzdány do sběrných dvorů. Úspěšnost záleží na spolupráci s obcemi a na tom, jak se konkrétně oddělený sběr obalů provádí. Bohužel ani tento systém nezaručuje recyklaci všech použitých obalů, velká část se skládkuje a spaluje.
Platí opět jen v Německu, používá se na obaly z vlnité lepenky. U nás nemá smysl.
Vztahuje se jen k obalu, někdy dokonce jen k jeho části. Výsledek nemusí být vůbec ekologický. Vzhledem k tomu, že kritéria udělení jsou nejasná a neveřejná, ekospotřebitel je vůči této značce skeptický. Jde o jakýsi mezistupeň mezi skutečnou ekoznačkou, garantovanou přísnými pravidly a udělovanou nezávislou organizací (obvykle ministerstvem životního prostředí) a mezi ekoznačkou, kterou si výrobce sám vymyslel.
Při udělování této značky není ohled na životní prostředí rozhodující. Na výrobcích takto označených je pozitivní, že vznikly z větší části z tuzemských materiálů, což je pro přírodu obvykle lepší, než když jde o věci dovážené. I z tohoto pravidla existuje mnoho výjimek.
Nejde tedy v žádném případě o ekoznačku.

Zavádějící symbol“odhazující panáček”
Toto v žádném případě není ekoznačka, ale symbol vztahující se na obal. Jde o upozornění, že ho máme odhodit do koše a ne na zem. Výrobce nás vlastně nabádá k něčemu samozřejmému; nemáme odpad pohazovat okolo sebe.
Výrobce nám ale také nepřímo říká, že pro obal nezajistil žádné lepší využití, než je skládka, že nezajistil žádnou recyklaci. Jde tedy v podstatě o anti-ekoznačku.
Tříšipkový symbol
Tyto
značky znamenají obě dvě něco jiného. Trojúhelník
s nevyplněnými čarami označuje výrobky nebo obaly
zhotovené z recyklovaných materiálů. Naproti
tomu trojúhelník s černými čarami je pro výrobce
povinností vyplývajících z normy ČSN
770052-2, podle které musí být na výrobku
vyznačeno, ze kterého materiálu je vyroben.
Číslo v trojúhelníku a písmena pod ním označují druh materiálu, přičemž různé materiály zatěžují životní prostředí různě. Z plastů je nejméně škodlivý polyetylén (PE, PE-HD, PE-LD), nejproblematičtější pak polyvinylchlorid (PVC).
Více v kapitole Odpady a obaly.
Co znamenají čísla v tříšipkovém symbolu - recyklace
|
|
1 |
|
PET |
polyethylen-tereftalát |
|
2 |
PE-HD |
polyethylen vysoké hustoty |
||
|
3 |
PVC |
polyvinylchlorid |
||
|
4 |
PE-LD |
polyethylen nízké hustoty |
||
|
5 |
PP |
polypropylen |
||
|
6 |
PS |
polystyren |
||
|
7 |
PBT |
polybutylen-tereftalát a všechny ostatní druhy umělé hmoty |
||
|
8 |
PC |
polykarbonát |
Další nedůvěryhodné značky

Toto
je příklad několika pseudoekologických značek, které
si výrobce sám vymyslel. O vlivu výrobku nebo
jeho obalu na životní prostředí nevypovídají
ve skutečnosti vůbec nic. Výrobek nemusí být
špatný, ale proč tedy není opatřen opravdovou
ekoznačkou?
Co znamenají označení
na chemikáliích?
|
1. Jedovaté, vysoce jedovaté |
2. Nebezpečné, dráždivé |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
||
|
|
je tvořena písmeny
CCZ -které jasně deklaruje, že produkt je vyroben v souladu s
technickými požadavky obsaženými v nařízení
vlády nebo s platným technickými normami. Její
provedení a umístění na výrobku jsou
stanoveny Nařízením vlády č. 179/1997 Sb. Česká
značka shody se k prohlášení o shodě obecně může
ale nemusí přidat, pokud ovšem toto není přímo
nařízeno v příslušném nařízení
vlády. Je-li ovšem výrobek určen pro trhy
Evropské unie, musí být vždy označen značkou CE
a značení CCZ nesmí být souběžně se značkou CE
uvedeno, jak je citováno v zákoně č. 22/1997Sb., o
technických požadavcích na výrobky a o změně
některých zákonů. ![]()
^ nahoru ^
|
© aktualizace 2003 |
|